pondělí 27. února 2012

K0LOMYJA.



Karitas Kolomyja....mladý, milý, perspektivní a rychle mluvící kolektiv. .. ochotný direktór. Naše komnata - tři krát šest metrů, dvě postele (ta moje měkčí) televíze samsung, do které jde strčit hard disk (jooO-každý večer = movie večer)!) a masážní sprcha s rádiem...sousedé čtyři pračky, které naštěstí v noci něrabotajet. jsme spokojení. vypadají že nás mají rádi, protože nám dávají najíst. a tak sme rádi. ale asi tloustnu.

privět.


sme tu... po osmnácti hodinách v buse..jakožto jediné české osazenstvo. další hoši co jeli z roboty. DOM!..6OO km...s cocacolou a novyma hadrama. a s děngama. moc se spát nedalo, neb z malinké obrazovky na nás solili zjevně válečný ruský film. takže když se třeba podařilo zabrat, výbuch probral ze snění a záběr mladíka s polovičním rudým tělem nedál spát. GRANICA zažitek... bez úplatků NEHNEŠ SE.. naštěstí byl šofér znalý, takže jsme celníky obštastnovali jen hodinu, tedy jen asi několika mnoha šustivýma papírkama... v půl sedmé se začlo rozednívat a Ukrajina řekla 'ПРИВІТ'....ДАЙ БОГ....

neděle 12. února 2012

improvizace a flexibilita...půl zdraví.



Půl roku jsme se připravovali na praxi v krapet odlišné destinaci - Bělorusku. Bylo by na dlouho rozepsat zde všechny obštrukce z tohoto plánu panující... Zkrátka od prvotní ideji jet zrovna tam nám do cesty přicházely nenápadné znamení, které se nám snažily naznačit, že to asi nebude ten nejlepší nápad. Co naplat, my hlavy dubové, toužíc po dobrodružné cestě 30 let zpátky, jsme se nedaly a tudíž nám to muselo být osvětleno rázně a polopaticky. A to právě na běloruském konzulátu. Ejhle. Byrokracie je mocná zbraň a takové dva světem ještě neotřelé floutky prostě dostala! ...........................................a tehdy bylo nutno reagovat rychle, bystře, a tak všeljak možně dobře v rámci dobrého vyvoje, kdyť byl měsíc do odjezdu.................................................Ukrajina. Popelka bez nikterakého puncu exotiky. Oproti destinacím jako Indie a Uganda bledne. Ale proč? Copak tam lidé nežijí také osudy, které stojí za to zachytit, při nejlepší jim pomoci? JOo! Stojí. A proto tam jedeme. Víc věcí je spíš nejasných než jasných. Ale naštěstí se těšíme víc než se bojíme. Zatím. :)