první týden ve StarokOnu....

vedle naší kuči se buduje stadijón. a tak se jednoho krásného dne stalo, že robotnící v plné robotě přesekli jakés dráty... neočekávaně, dráty našeho připojení.... takže jsme bez netu. nebojte, nikdo nás nesežral, neunesl, neodvez na Sibiř... jsme živí a zdraví a stále stejně krásní a vtipní!....

a první týden v novém je za námi... je to dobré psycho... ale krásné. žijeme s lidmi z komunity..jako jedni z nich, ale prakticky je to nereálné žít uplně jako oni. ale jsme jim hodně blízko, což nám dává možnost dostat se blíž i k jejim srdcím a příběhům...

celé rehabilitační centrum mají pod palcem kapucíni... motlitba, práce, společenství, respekt, pokání.... Bůh..změna života!to je oč tu běží!....no more alcohol, drugs etc.....